Významnou dominantou panoramatu města Brna a orientačním bodem dálkových průhledů v Masarykově čtvrti a Žabovřeskách je vysoká bílá stavba jubilejního chrámu sv. Augustina, která vytváří nároží v prostoru náměstí Míru a ulice Březinovy na úbočí Kraví hory s parkem.

Historické území Masarykovy čtvrti (dříve Úřednické čtvrti) zasahovalo až do dnešních Pisárek, Žabovřesk a na ulice Úvoz a Údolní. Toto území bylo ještě v šedesátých letech 18. století zcela bez zástavby. Tvořila je holá návrší Kraví hory a Žlutého kopce (dříve Sandberg). Prudké jižní svahy pokrývaly vinice. Novodobý rozvoj území začal v sedmdesátých letech 19. století, kdy se začalo se zalesňováním příkrých svahů nad Kamenným mlýnem a Žabovřeskami. Za působení zahradníka Karla Jelínka (1871 -1886) vznikl Císařský les (Kaiserwald, po roce 1918 Wilsonův les).

V devadesátých letech 19. století bylo započato se stavební činností a velkoměstská činžovní zástavba postupovala podél Údolní ulice po ulici Bratří Čapků a nahoru Úvozem po Tvrdého ulici. Na nároží Údolní - Úvoz vznikla novorenesanční kasárna (později Fakulta strojní VUT v Brně). Na tento blok navázala výstavba německé Úřednické čtvrti (Beamtenheim) formou novorenesančních a secesních vil. Ještě před rokem 1918 začala vznikat jako protiváha německé čtvrti také česká Úřednická čtvrť. Ta se rozvíjela na katastru českých Žabovřesk v těsném sousedství Wilsonova lesa. Kolem roku 1922 zde již existovala vilová zástavba ulic Krondlova, Tichého, Gogolova. Vznik Československé republiky v roce 1918, připojení okolních obcí k městu a tím i vznik „Velkého Brna" v roce 1919 pak umožnil plánovitý rozvoj celého území. Rychlá zástavba byla výsledkem již tehdy existujících stavebních družstev („Úřednická čtvrť", „Domov"), která zajistila regulační a parcelační plány i typové projekty rodinných a bytových domů. Na nově budovanou obytnou čtvrť vypracoval regulační plán hlavní městský architekt Jindřich Kumpošt.

V roce 1922 bylo již zastavěno celé území mezi ulicí Helceletovou a Tvrdého. Do roku 1925 postoupila zástavba do prostoru dnešních ulic Barvičova, Roubalova, Havlíčkova a Klácelova včetně Sušilových kolejí. První vilky vznikly i mezi Barvičovou, Preslovou a Hlávkovou ulicí.

Na žádost stavebního družstva „Úřednická čtvrť" byla se souhlasem prezidenta republiky rozhodnutím zastupitelstva zemského hlavního města Brna přejmenována dosavadní „Úřednická čtvrť" od 17. června 1925 na „Masarykovu čtvrť". Do roku 1939 pak bylo zastavěno celé území mezi ulicemi Barvičova, Údolní a Wilsonovým lesem. Vytvořila se bloková zástavba v prostoru ulic Rudišova a Sedlákova a na tehdejším Babákové náměstí (dnes náměstí Míru) byl postaven kostel sv. Augustina. Roku 1929 byla protažena tramvajová linka z ulice Údolní až na Babákovo náměstí.

V období mezi světovými válkami starobrněnský klášter vystavěl ve vlastní rozsáhlé farnosti dva nové kostely, jejichž osamostatněnou duchovní správu i nadále financoval. Prvním byl kostel sv. Jana Nepomuckého a sv. Cyrila a Metoděje ve Starém Lískovci, druhým kostel sv. Augustina v Masarykově čtvrti.

Mohutným stavebním rozvojem území mezi Žlutým kopcem, Úvozem, Údolní a Wilsonovým lesem se duchovní správa celé farnosti zkomplikovala jak jejím územním rozšířením, tak zvýšeným počtem farníků. Starobrnénský klášter již s předstihem počítal s budoucí stavbou kostela v nové vznikající čtvrti, a protože zde vlastnil značnou část stavebních pozemků, měl možnost výběru nejvhodnějšího stavebního místa. Starobrněnský klášter na sebe vzal veškeré finanční závazky s tím, že nově zřízená farnost bude k augustiniánskému klášteru i nadále včleněna. Farnost starobrněnská, spravovaná členy opatství řádu, byla jednou z největších v městě Brně.

Na rok 1930 se chystaly v celém katolickém světě oslavy jubilejního výročí 1500 let od úmrtí velkého církevního učitele sv. Augustina (+ 28. 8. 430). Památník na tuto událost v podobě nového velkého moderního chrámu, hodný tohoto světce, se rozhodli postavit opat a konvent augustiniánského kláštera. Projekt kostela vypracoval zkušený architekt Ing.Vladimír Fischer, profesor České vysoké školy technické v Brně, v letech 1929-1930. Vzhledem k významnému výročí 1500 let od úmrtí světce bývá kostel sv. Augustina označován též jako kostel „jubilejní".

O místu pro stavbu kostela sv. Augustina se jednalo již v roce 1927. Starobrněnský opat František Saleský Bařina položil základní kámen novostavby kostela právě dne 28. srpna 1930 k důstojné oslavě výročí úmrtí sv. Augustina. Teprve v říjnu a listopadu roku 1932 byla vyřízena úřední povolení ke stavbě, ovšem už téhož roku v létě se podle dochovaných účtů se stavbou započalo. Stavbu jubilejního kostela prováděla firma stavitele Jana Zemana a stavbu řídil stavbyvedoucí J. Trkal. Stavba byla dokončena v červnu roku 1934 a kostel byl 5. května 1935 brněnským biskupem ThDr. Josefem Kupkou slavnostně posvěcen.

Stavba farní budovy byla prováděna a dokončena současně s kostelem. Celkově finanční náklady na stavbu kostela s farní budovou činily 3 414 625 korun a 45 haléřů.

Vedle menšího čistě funkcionalistického objektu Husova sboru v Botanické ulici z roku 1929 od architekta Jana Víska je farní kostel sv. Augustina vynikajícím příkladem sakrální architektury individuálního architektonického projevu meziválečného období. Pozoruhodný harmonický soulad mezi exteriérem a interiérem, bohatě prosvětlený vnitřní prostor chrámu, výtvarná výzdoba - malířská a sochařská díla brněnských umělců, převážně farníků a pasířské práce provedené dle návrhů autora - spoluvytvářejí obraz chrámu sv. Augustina.

Bílá stavba chrámu se štíhlou 50 m vysokou věží má významné postavení v městském panoramatu a je orientačním bodem dálkových průhledů.

Samostatná farnost u sv. Augustina byla zřízena 1. září 1938. Prvním duchovním správcem kostela sv. Augustina v Masarykově čtvrti byl kooperátor ze starobrněnské fary P. Karel Fanfrdla. Pocházel z Náměště nad Oslavou a hned po absolvování bohosloveckého ústavu v Brně nastoupil do rozsáhlé duchovní správy na Starém Brně, v níž působil po dobu 17 let, než odešel ke sv. Augustinovi. Za okupace byl vězněn v koncentračním táboře, po válce byl pod dozorem StB a byl donucen opustit farnost v roce 1961. Ve vedení farnosti se poté vystřídalo několik farářů, z nichž každý přispěl svým dílem k rozvoji farnosti.

Převzato z publikace Ing.arch. Blaženy Hubáčkové PhD. KOSTEL SV. AUGUSTINA V BRNĚ
s laskavým svolením autorky.

Varhany

Původní varhany dodala pražská firma E.S. Petra. Byl to nástroj se dvěma manuály a pneumatickou trakturou. Prostorové uspořádání - dispozice varhan, bylo provedeno podle výkresové dokumentace autora prof. Fischera.

 

 

Pohled od oltáře na kůr s původními varhanami

 

V roce 1976 byly dodány nové varhany krnovskou firmou Rieger-Kloss, vybavené třemi manuály a mechanickou trakturou s 28 rejstříky. Při této přestavbě byly použity i původní hlasy. Zásluhu na instalaci nových varhan má P. Dr. Bohumil Pavlů, zanícený hudebník a příznivec chrámové hudby, který zde zúročil zkušenosti s varhanami z kostela sv. Michala na Dominikánském náměstí, kde působil dříve. Při návrhu dispozice varhan, instalaci a zkušebním provozu byla nápomocna brněnská koncertní varhanice prof. Alena Veselá.

 

 

Pohled od oltáře na kůr s novými varhanami

 

Text i fotografie byly převzaty z publikace Ing.arch. Blaženy Hubáčkové PhD. KOSTEL SV. AUGUSTINA V BRNĚ s laskavým svolením autorky.

 

 

Dispozice varhan

 

Rieger-Kloss opus 3447 (1976)

 

Hlavní manuál (II. manuál)	Kvintadena Flétna kopulová′ Flétna vřetenová Flétna příčná Principál Oktáva Mixtura Trompeta	16′ 8′ 4′ 2′ 8′ 4′ 5x 1 1/3′ 8′
Pozitiv (l. manuál)	Kryt Flétna otevřená Fujara Principál Kvintan Akuta	8′ 4′ 4′ 2′ 2x 1 1/3′ + 8/9′ 4x 1′
Horní stroj (III. manuál)	Flétna trubicová Principál Mixtura Salicionál Vox coelestis Roh noční Seskvialtera Hoboj	8′ 4′ 4x 1′ 8′ 8′ 4′ 2-3x 2 2/3′ 8′
Pedál	Subbas Principál Flétna basová Chorálbas Mixtura Pozoun	16′ 8′ 8′ 2x 4′ + 2′ 5x 2 2/3′ 16′
Spojky: III/II, I/II, III/P, II/P Tremolo: III, I Žaluzie: III Rozsah manuálů: C – g3 Rozsah pedálu: C – f1